Čas strávený s koňmi, a tím spíše jízda na koni, může mít nebývale pozitivní vliv na fyziologii a psychiku člověka. Tento efekt byl základem rehabilitační metody známé jako hipoterapie. Jízda na koni je navíc velmi silný pocit a emoce: slast, klid a pocit naprosté svobody.
Ale to až později. A úplně na začátku, když se na koni teprve chystáte poprvé, obvykle přichází strach. Strach z pádu, strach, že koně nezvládnete nebo se setkáte s jeho nevhodným chováním. Jedním slovem strach z neznámého. Sám jsem to naplno zažil.
Rasul mistrně ví, jak se tohoto strachu zbavit. Příjemný, klidný hlas, naprostá jistota v každém pohybu. A také nevtíravý kavkazský humor, který dokáže jakýkoli problém srovnat na úroveň maličkosti, která nestojí za pozornost.
Byla jsem si jistá, že na koně nikdy nesednu. A ani si nevšiml, jak už jsme s ním jeli přes step.
„Nemůžeš hýčkat koně,“ seznamuje mě se základy jízdy na koni. – Otěže musí být napnuté. Co dělají někteří turisté? Sednou si, chytnou se za sedlo a jedou, otěže drží spolu se sedlem. Neřídí, jen tam sedí jako hnízdící panenky. Pak začnou být koně drzí. Pak si na něj sedneš, otočíš to – nejde to, nehýbe se. Musíte zatáhnout, abyste se dostali k rozumu. Jinak to nejde. Lidé si rychle zvyknou na špatné věci, natož na koně. Musíme si neustále připomínat, kdo je tady velí. Kůň vám musí sloužit. Pokud si toto obrovské, mocné stvoření začnete hýčkat, ochromí vás to.
Rasulovi Erkenovovi je 56 let. A celý jeho život je spjat s koňmi. Asi před deseti lety vytvořil půjčovnu koní „Hun“ na okraji své rodné vesnice Krasnyj Kurgan nedaleko Kislovodsku. Od té doby je toto místo vždy oblíbené mezi turisty a milovníky jízdy na koni. Pravda, pandemie provedla několik drobných úprav v práci: museli jsme snížit počet domácích mazlíčků ve stáji ze 46 na 30. Ale všichni jsou tak akorát: dobromyslní, klidní a flexibilní. Rasul bere výběr a výcvik koní vhodných pro jízdu na koni velmi vážně.
„Beru pár „kluků“ ve věku 5–6 let, kteří pár let pasou stádo krav nebo ovcí a už všechno viděli,“ říká. – Všichni jsou kastrovaní, aby měli klid. Trochu tréninku a jsou připraveni vyrazit. Pokud je hříbě kastrováno v mladém věku, než se u něj vyvinou mužské vlastnosti, zůstane hříbětem. A když vykastruji hřebce, který už několik sezón chová klisny, který je agresivní vůči jiným koním, můžu na něm jezdit jen já. Klisny jsou okamžitě vyloučeny. Pokud se samci navzájem udeří, párkrát udeří a vzdálí se. Klisny jsou připraveny bojovat, dokud neztratí tep: psychická nekompatibilita.
“Nevím, co by se se mnou stalo, kdyby nebylo koní.”
Rasul ví z první ruky o léčivém účinku koní. V 27 letech prodělal komplikace chřipky. Agresivní průběh antibiotik vedl k těžké formě dysbiózy. Onemocněl. Nic nepomohlo – ani lékaři, ani tradiční medicína. V takovém bezmocném stavu strávil několik let. Jakmile jsem se trochu vzpamatoval, začal jsem se snažit trávit co nejvíce času s koňmi. Nebyli s námi žádní sousedé.
— Nejprve jsem požádal svého bratra, aby koně osedlal. Ale nebudeš se ptát pořád. Pomalu jsem to začal dělat sám. V té době jsem měl vážné problémy s trávením: ať jsem snědl cokoliv, stálo to uvnitř jako kámen a vzalo mi to veškerou energii. Jedl jsem a je mi zima. Na to byly vynaloženy veškeré zdroje těla. Ale jakmile jsem jel půl hodiny na koni, všechno šlo stranou. Střeva začala pracovat. Tak jsem se dostal ven. Nevím, co by se se mnou stalo, kdyby nebylo koní.
Obnova ale nevyřešila všechny problémy. Musel jsem nějak živit rodinu. S prací na okrese byly vždy problémy a vzhledem k jeho fyzické kondici po nemoci bylo těžké s nějakým příjmem vůbec počítat. Rasul si půjčil peníze a koupil koně. Začal jsem v sezóně jezdit rekreanty na Novopjatigorském jezeře. A když se mi podařilo ušetřit nějaké peníze, postavil jsem si zde vlastní malou stáj doslova na volném prostranství. Zpočátku pomáhali s koňmi kamarádi. Brzy se objevil jejich vlastní dobytek.
Je připraven hodiny mluvit o podstatě koňské terapie. „Když jedete uvolněně, rytmické pohupování ovlivňuje různé svalové skupiny a vnitřní orgány. Takto se napumpují abs a střeva začnou dobře fungovat. Když se rychlost zvýší, je to již zátěž pro nohy. Proč vás po takovém výletu mohou bolet lýtka, břišní a zádové svaly? Protože se příliš nezapojují do každodenního života.“
Rasul vysvětluje, že se aktivně aktivuje vestibulární a muskuloskeletální systém, dýchací a oběhový systém, rozvíjí se koordinace a zlepšuje se držení těla. “Když je pod vámi velké zvíře a zdá se, že se vznášíte nad zemí, tělo se nevědomě zmobilizuje a začne pracovat v plné síle.”
Tento terapeutický účinek je důležitý zejména u dětí s dětskou mozkovou obrnou. Před pandemií sem byli pravidelnými hosty – několik nadací je přivezlo z celého regionu. Rasul dal dětem jízdu zdarma: “Prostě od nich nemůžu brát peníze, moc dobře si pamatuji, jak jsem byl bezmocný.”
Obnovení sebevědomí
Vliv koně na člověka má i druhou stránku. Psychologický. Není to nic menšího a možná ještě důležitějšího, říká psycholožka Natalya Nechitailo.
„Lidé, kteří přijdou do kontaktu s koňmi, získávají poměrně často bohaté pozitivní zkušenosti, které lze snadno přenést do jiných oblastí života,“ říká. — Z velké části to není na škodu nikomu, ale především lidé, kteří mají potíže s komunikací, komunikací a postrádají tak důležité schopnosti, jako je láska, přijetí, kontakt a důvěra, pocítí hmatatelný přínos. Lidé, kteří jsou osamělí. Kůň není nejbezpečnější subjekt, ale zároveň skrze něj může člověk tuto jistotu cítit. Bez ohledu na to, jak paradoxně to zní.
Například důvěra. To je velmi důležitá schopnost, která se pěstuje od dětství. Pro dospělého není odstranění deficitu důvěry snadné. Obvykle je toho dosaženo dlouhým procesem práce s psychoterapeutem. Jedním z mechanismů je kontakt s koňmi. Pomáhají tento nedostatek odstranit, protože je mnohem snazší začít důvěřovat koni než člověku.
Další vlastností, která se vyvíjí neustálým kontaktem s koněm, je schopnost řídit. Lidé si často pletou pojmy síla a agrese. Bojí se, že budou považováni za agresivní a mnoho situací v životě „uvolní na brzdu“ a nedovolí si je zvládnout. Jízda na koni je pro takového člověka jasným příkladem toho, že je schopen ovládat někoho živého. To je velmi pozitivní zkušenost, která oživuje sebevědomí. Zvláště pokud se nebavíme o procházce, kdy koně prostě chodí po trase v jednom souboru, jeden za druhým, ale o ježdění na otevřeném prostranství, kde máte prostor a svobodu v rozhodování, kde máte možnost vést koně, otoč se, změň tempo.
Kůň může pomoci i lidem, kteří mají z toho či onoho důvodu potíže s komunikací a pro které je obtížné kontaktovat jiné lidi. Komunikací s koněm a pozorováním jeho chování se člověk učí cítit jeho potřeby a lépe mu rozumět. Je nešťastná nebo vzrušená, něčím podrážděná nebo má jen žízeň.
Nemusíte na ni ani sedět obkročmo, abyste to udělali. Mnozí přicházejí jen proto, aby byli blízko, popovídali si, pohladili je a přinesli jim nejrůznější dobroty. Tato praxe je zvláště důležitá pro děti s autismem. Prostřednictvím kontaktu se zvířaty se učí nacházet kontakt s lidmi.
Natalya si je jistá, že psychologický aspekt hraje v případě dětí s dětskou mozkovou obrnou významnou roli. Kromě skutečné svalové zátěže jsou pro ně velmi cenné ty minuty, kdy nepociťují diskomfort ze svého pohybu. Koně dětem takovou možnost dávají, se závažným léčebným efektem lze podle ní počítat, pokud se kontakt s koňmi a jízda na koni stanou pravidelnými. Ale i občas si dovolit jezdit na koni je dobré. „Pro mě osobně je to o tom, dostat se pryč od shonu a být v souladu s přírodou. Kůň je obecně velmi cenným pomocníkem při rozvoji odolnosti vůči stresu, předcházení stresu a zachování vlastní integrity. A ve skutečnosti je potěšení také velmi důležité. A potěšení z jízdy je těžké s něčím srovnávat.“
Pocit svobody
Rasul mluví o mladém klukovi s postižením z Kislovodsku. V dospělosti měl nehodu – poranil si páteř a podlomily mu nohy.
„V posledních letech žil mezi čtyřmi stěnami. Když už je člověk zvyklý na aktivní život, je to velmi těžké. Přivedl ho sem kamarád. Měl sen – jezdit na koni. Sen, víš? Tito lidé s postižením mají nejtěžší začátek. Jsou si svými schopnostmi velmi nejistí, takže jsou omezeni. A tady potřebujeme relaxaci a pohyb. Nejprve jsme s ním proto museli jezdit v sedle a podpírat ho, aby si byl jistý svou bezpečností. Jedeme, on se opírá o mou ruku, ruka mi ztuhla, ale nemůžu ho pustit.
Pokaždé se cítil víc a víc sebevědomě. Zde se začaly projevovat jeho skutečné kvality. Ukázalo se, že je to velmi pozitivní a veselý člověk. Na koni vypadal, že je zase sám sebou.
Pocit svobody, který kůň dává, je k nezaplacení. Krásně je tu obzvlášť mimo sezónu, kdy tu není moc turistů. Vypněte telefon a zaposlouchejte se do ticha, které narušuje pouze cvrlikání hmyzu, cvrlikání ptáků a flegmatické funění velkého silného zvířete pod vámi. Vdechujte vůně stepí. Užijte si malebné výhledy na podhůří. Pro obyvatele města, zkaženého civilizací, je to jako vstoupit do jiného světa.
„Už jsem tady navštívil půlku země,“ říká Rasul bez hrdosti. A z nějakého důvodu se zdá, že to není příliš velká nadsázka.
Fotografie autora
Tento materiál pro vás připravila redakce nadace AIDS.CENTER. Existujeme díky vaší pomoci.
Naši práci můžete podpořit na tomto odkazu.
