Barbat (بربط – barbat, barbat) nebo oud (عود – oud, ud), také rood (رود- rood, rud) je drnkací strunný nástroj, běžný na Blízkém východě a v arabských zemích a považovaný za jeden z nejstarších nástrojů ve zmiňovaných kraj. Existují různé pohledy na historii a místo původu barbata.
Někteří badatelé, opírající se ve svých dílech o existující malebné obrazy na kamenických pracích, považují za místo původu tohoto nástroje Indii nebo Baktrii. Šíření barbata v Persii během střední Arsacidské éry (250 př. n. l. – 240 n. l.) a v celé sásánovské éře (224 – 651 n. l.) bylo nepochybně důvodem toho, co mnozí věří jeho perskému nástroji.
Historie barbata
Sumerové byli prvními lidmi starověku, kteří v místě svého bydliště zanechali důkazy o barbatovi. Nejstarší stopa fungování tohoto nástroje v kultuře (vyobrazení muže hrajícího na barbata) byla objevena v Mezopotámii a pochází z druhého tisíciletí před naším letopočtem, což nám umožňuje zařadit barbata mezi nejstarší perské nástroje. V předislámském období perských dějin byl hudební nástroj oud znám jako barbat a rozšířil se po Sumerech během éry Achajmenovců (558 – 330 př.nl).
Tento nástroj, který přežil celý starověk, se stal jedním z převládajících za vlády Sassanidů. Uvádí se, že v prvních letech vzniku islámu, s agresivním připojením Persie k arabským zemím, vznikl nástupce barbata, zvaný mazhar (مزهر). Na základě některých dokumentů lze usoudit, že úplně první osobou v Arábii, která hrála a učila perský oud neboli barbat, byl Ibn Sarich Íránec.
Úvod Arabů do oud začal, když Abdolláh ibn al-Zubeir (muslimský politik ze 683. století) pozval skupinu Íránců do Mekky, aby znovu postavili Kaabu po jejím zničení syrskou armádou v roce XNUMX. Íránci byli zběhlí ve hře na oud a obyvatelé Mekky si jejich hudbu užívali a tento nástroj si velmi vážili. Později Ibn Sarich zdokonalil své dovednosti a vyznamenal se v umění hry na oud (barbat) mezi umělci minulosti.
Arabové tento nástroj nazývají oud, protože jeho tělo je vyrobeno ze dřeva (al-ud znamená v arabštině „dřevo“). Podle některých hudebních badatelů, například Eckharda Neubauera, má toto arabské slovo původ v perském slově rud (رود), což je také jiné jméno pro barbat a vrací se k významu „struna drnkacího nástroje“. Dnes hraje barbat v íránské hudbě menší roli než před několika staletími. Naopak arabský oud zaujímá jedno z hlavních míst v arabské hudbě.
Poté, co byl tento nástroj dovezen do Evropy, dostal název loutna, který vzešel díky postupným změnám ze slova al-ud. Samotné slovo barbat se ve skutečnosti skládá ze dvou slov: bar (بر) a baht (بط), což znamená „jako kachna“. Tento nástroj svým tvarem připomíná kachnu s malým krkem, který vystrkuje hruď dopředu. Podle jiné verze toto slovo pochází ze jména Bārbad (باربد): tak se jmenoval hudebník, který hrál na rudý nástroj na dvoře perského šáha Khosrowa Parvíza (591 – 628).
Typy Barbate
Za starých časů se věřilo, že barbat mohl být dvou typů: jeden s velkým tělem a krátkým krkem, druhý s malým tělem, ale velkým krkem. Někdy se nástroji s dlouhým krkem mylně říká barbat a nástroji s krátkým krkem se říká oud. V současné době jsou na základě výzkumu oba nástroje považovány za varianty stejného designu.
Barbate struktura
Tělo tohoto nástroje je hruškovitého tvaru s hlubokým hřbetem a velmi krátkým krkem. Struny barbat jsou umístěny podél horní (ploché) rezonanční desky nástroje, vyrobené ze dřeva a pokryté vyřezávanými vzory ve tvaru medailonů. Strunový stojan je podlouhlý a malý na výšku. Barbat má deset strun uspořádaných do pěti párů. Někteří mistři k nim přidávají ještě jednu nebo dvě struny.
Velikost nástroje se může lišit. Například arabský oud má velké tělo, turecký oud má malé tělo a íránský oud má střední tělo. Barbat (ud) má nejnižší zabarvení mezi drnkacími strunnými nástroji. Plectrum barbat je vyrobeno z pavích, orlích nebo supích per, i když někdy hudebníci používají plectrum vyrobené z jiných materiálů (jako je plast). Basový barbat má jemný hřejivý zvuk a slouží jako neméně povedená ozdoba koncertního programu sólisty i souboru.
Moderní oud
Se vznikem vysokých hudebních vzdělávacích institucí v padesátých letech minulého století vyvinuli mistři jako Akbar Mohseni, Mansur Nariman a další značné úsilí o šíření barbatu prostřednictvím arabských rozhlasových stanic. Díky tomu se nástroj dočkal znovuzrození v moderní době.
Mistři Oud
Za posledních sto let oud téměř úplně přešel do hudební praxe Arabů a zejména Egypťanů. Nejznámějším hráčem oudu je Monir Bashir (Irák). Kromě něj stojí za zmínku hudebníci jako Riaz Sanbati, Farid al-Atrash, Nasser Shamma a Anuar Brahem.
Materiál ze stránky www.musicmusic.ir
překlad z perštiny a příprava M. Vyalova
pohled:
orientalinstruments.com
wikipedia.com
vintageguitar.com
visitabudhabi.ae
