Je tak svěží, elastický, láskyplně hravý, je tak sladký a svěží, někdy to dokonce vůbec nevypadá jako skutečný déšť. A ani se nesnaží nikomu dokazovat, zda je skutečný, nebo ne, bez toho si užije spoustu legrace, protože je houbový déšť.
Houbový déšť je, když se mrakům zdá, že dokážou zakrýt celou oblohu, která byla ještě nedávno tak jasná a bez mráčku, ale stále zůstává její malý kousek jasný a modrý. Slunce se dívá do tohoto kousku země, ale jak to vypadá? Zdá se, že se směje ponurým a vážným chmurům, protože je přeci jen dokázala přelstít!
A slunce svítí a svítí, někdy jako by se úplně poddalo náporu šedých těžkých mraků a schovalo se, ale brzy zase se smíchem vykouklo a rozptýlilo sluneční paprsky. Mezitím déšť stále přichází a odchází. Houbový déšť. A všichni kolemjdoucí zvednou hlavy, mžouraje před jasnými slunečními paprsky a chladivými kapkami deště a říkají si navzájem i pro sebe: „Houbový déšť…“
Houbový déšť je, když se začínáte chystat do lesa, i když vás taková myšlenka nikdy předtím nenapadla, ale není to ledajaký déšť, ale houbový déšť! A jdete lesem, vyhříváte se na horkém letním slunci, víte, že houby určitě budou, ale jak by to mohlo být jinak? Koneckonců houby. zbytek znáte, že? A i když houby nesbíráte – ne, jasně že jsou, je jich hodně, asi jich je hodně, jen někteří neumí houby, i když linkují na otevřené mýtině před jejich nosem – je stále tak cool chodit po mokré zemi a vdechovat tak závratnou, svůdnou, povzbuzující a sladkou vůni. Vůně deště, lesa, slunce, stromů, vůně lesních květin a prostě dobrá nálada. Dýcháte – nemůžete se toho nabažit! A to vše proto, že nedávno byl houbový déšť!
Houbový déšť je, když se to vůbec zdá jako obyčejný déšť, a slunce není vidět, nemohlo se prodrat zpoza mraků, všechno se zdá být stejné jako vždy, ale přesto všichni rozumí – houbový déšť. As kdyby to každého hypnotizovalo a nutilo každého opakovat tuto jednoduchou, ale na jazyku tak chutnou, tak prostornou frázi – HOUBOVÝ DÉŠŤ.
Poslouchejte: není léto, slunečno, teplo nebo něco jiného – ale nikdy nevíte, kolik v létě prší! To je houba! Význam této zdánlivě kouzelné fráze chápou i ti, kteří nikdy houby nesbírali a chodí jednou ročně do lesa grilovat. Jakmile řeknete: prší houby, všichni hned začnou vzhlížet, jako by tam bylo napsáno jeho jméno, a pak vědomě přikývnou, ano, říkají, houba.
A houbový déšť je duha! I když nenávidíte déšť, houby a vše, co s nimi souvisí, stejně už od dětství víte, že houbový déšť znamená, že bude duha! A vy čekáte, počkáte na chvíli, kdy proudy deště zřídnou, uschnou, a pak můžete otočit hlavu a hledat tento zázrak přírody – duhu.
Všechno je stejné jako v dětství a nemusíte se stydět, stejně jako jste se tehdy neostýchali otáčet se na všechny strany a báli jste se promeškat tento okamžik, kdy bude duha zářit ve všech barvách nebe. Vždycky jsi ji chtěl vidět dřív než ostatní! A bez ohledu na to, kolik lidí je na ulici, ať už tam jsou děti nebo ne, někdo určitě zakřičí: “Podívej, duha!” A všichni se začnou dívat, i ti, kteří je v životě viděli, zřejmě a neviditelně. Duha určitě bude, jak jinak, vždyť houbový déšť přešel!
Houbový déšť je. jen houbový déšť, to je vše! Je nějak výjimečný, nikdo neví proč. A i když Francouzi mají v tuto dobu z nebe čůrající anděly, u nás bude vždy houbový déšť, letní déšť, prohřátý sluncem a něčí radost.
Budou pršet houby a po mnoho set let se z toho budou lidé radovat a říkat, že je to houbový déšť. I když nezbyly houby.
