No, ne tak docela, ve skutečnosti je většina muchomůrek nepoživatelných pouze podmíněně a při správném zpracování čerstvých, mladých hub je toxický účinek minimální a bez povšimnutí. Mnoho z rakví, které jsou považovány za jedlé a široce konzumované, také obsahují jedovaté toxiny, jako jsou mléčné houby nebo houby vepřové. Pokud se třeba mléčné houby na den nenamočí do vody, pak se dají použít i jako dobrý nálev.
Sám jsem docela zkušený houbař, protože jsem se otrávil mléčnými houbami, když jsem po sběru čerstvých hub navštívil přítele, jeho mladou a nezkušenou manželku, jak se později ukázalo, usmažila nám je s bramborami, ale udělala to spolu s mléčnými houbami, které tam byly, a obecně nedodržování technologie přípravy hub. V důsledku toho byli oba otráveni. Výsledkem působení většiny muchomůrek je tedy banální otrava, ke které může dojít i při nesprávné úpravě mnoha hub považovaných za jedlé.
Měli jsme případ, kdy chtěla tchyně otrávit svého zetě houbami. Speciálně mu sbírala muchomůrky, ale zapadl vesnický zvyk, muchomůrky pořádně namočila, uvařila, vývar scedila a s bramborami mu je opražila. Zeť to snědl a poděkoval a žádný očekávaný výsledek se nedostavil. Většina toxinů obsažených v houbách je
nejprve vyjdou namočené do vody, jako třeba mléčné houby, pak se tepelnou úpravou zničí, pak zůstanou v prvním odvaru, který se scedí.
Nejjedovatější houbou, na kterou takové metody nefungují, je ale muchomůrka, kterou si mnozí nezkušení houbaři pletou s pečericí neboli žampionem. I když se dostane do potravy v malém množství, může u lidí způsobit těžkou otravu s těžkým poškozením jater, často způsobující smrt, zejména u dětí.
Proto pro houbaře platí hlavní pravidlo, že pokud o houbě byť jen trochu pochybujete, nechte ji v lese.
Toxického účinku muchomůrky je dosaženo několika toxiny najednou. Navíc si lidé poměrně pozdě uvědomí, že byli otráveni, a ještě více správně určí, o co přesně jde, a vyhledají pomoc. Když už toxiny začnou ničit játra a ledviny. to znamená, že v případě otravy houbami se léčba vždy začíná velmi pozdě, navíc lidé prostě nevědí, jak se chovat, neprovádějí výplach žaludku a nepoužívají aktivní uhlí, které je dobré pro otravu. Takže hlavním důvodem těžkých následků je opožděná reakce a neschopnost poskytnout první pomoc. Mezi toxiny, které se v muchomůrce nacházejí, dále patří amanitiny a faloidiny.Amanitiny, nejúčinnější toxin, mají smrtelnou, tedy nevratnou dávku 20-30 mg, jedna houba obsahuje přibližně 8 mg. to znamená, že existuje šance na přežití, ale vše závisí na rychlosti první pomoci a následky poškození jater jsou plné. I samotná nejbledší muchomůrka obsahuje protijed, jde o antamanid, který snižuje toxické účinky faloidinu a v menší míře i amanitinu. Ale je toho tam velmi málo. Hlavní léčbou, jak jsem již psal, při otravě amanitinem je aktivní uhlí, které jej odstraňuje z trávicího systému, dále penicilin a cefalosporin, které účinek amanitinu v těle potlačují. Falodiny jsou méně toxické a jak jsem již psal, jsou potlačeny antamanidem. takže existují protilátky a léčba je možná a ne všechny případy jsou smrtelné. Největším problémem je zde pozdní reakce na otravu, nemožnost poskytnout první pomoc a množství snědených hub. Když si vezmeš smrtelnou dávku, tak ti nikdo nepomůže
K tomu stačí čtyři houby, hlavní léčbou je zde krevní transfuze a nouzová transplantace jater. Pokud se tedy v houbách moc nevyznáte, tak sbírejte pouze hřiby ušlechtilé, bílé hřiby, hřiby hřiby, tedy většinou trubkovité, mezi nimi prakticky žádné jedovaté jako mezi lamelami nejsou. Maximálně může být hořká žlučová houba.
Nebezpečné mylné představy mluví soudruhu. 1) mikrodávky jsou smrtelné. Dotkněte se muchomůrky a pak snězte koláč a zemřete. 2) když se objeví alespoň nějaké příznaky, žádný lék vás nezachrání, protože tkáně orgánů jsou zdegenerovány toxiny a nejsou schopny fungovat. Toto je největší mikrodávka jedu.
ne, zatím nikdo nepřežil, mám nejnovější informace, kdyby někdo přežil, nebylo by pochyb, ukažte mi toho člověka, pokud víte, budu vděčný (vážně)
Soudruh Eugene Šalvěj (16158) V poradně akutní otravy muchomůrkou lze rozlišit 4 období. Latentní období trvá od 8 do 24 hodin po konzumaci hub. Po celou tu dobu se člověk cítí prakticky zdravý, i když jedy jsou již absorbovány do krve a pronikají do životně důležitých center. Během tohoto období, které trvá od jednoho dne do 6 dnů, jed ovlivňuje gastrointestinální trakt. Tělo začne rychle ztrácet vodu kvůli nevolnosti a zvracení. Objevují se bolesti žaludku, častá a řídká stolice, někdy s příměsí hlenu a krve. U dětí je toto období velmi obtížné, protože jed rychle proniká do jater, ze kterých mohou zemřít na pozadí akutního selhání jater. Zhoršená funkce jater a ledvin. To se obvykle děje 5-6 den. Pokud během tohoto období pacient nemá čas obdržet celý komplex antitoxické terapie, nejčastěji dochází k smrti. Pokud byla poskytnuta účinná pomoc, začíná 4. období. Období rekonvalescence, kdy jsou všechny tělesné funkce
Chápu, že myslíš potápku bledou?
hlavním problémem je, že první příznaky otravy se objevují po nevratných reakcích, kdy jed je již v těle a nelze jeho účinek neutralizovat
Něco jiného je tedy, když člověka uštknou například jedovatí hadi, pavouci a různý jiný hmyz, a něco jiného, když jed sám sní.
