houby – tajemné organismy, které vědci rozlišují na samostatné království – království houby.
Velké množství houby na Zemi existují, některé z nich jsou nebezpečné a některé jsou naopak pro člověka velmi užitečné. Některé jsou lidským okem sotva viditelné, jiné dosahují docela působivých velikostí. Někteří lidé jedí, zatímco jiní se vyhýbají. A samozřejmě je musíte znát i od vidění děti. Tak co ti mám říct? děti o houbách?
Publikace „Rozhovor pro předškolní děti „Děti o houbách“ je vyvěšena v rubrikách
houby – jedná se o speciální organismy, které rostou na zemi a mají velmi krátkou životnost (cca 7 dní). Růst houby hlavně u stromů a některé z nich dostaly své jméno i podle prostředí, ve kterém rostou, např. hřib, osika, dub atd.
Proč zrovna v blízkosti stromů (v lese nebo na výsadbě?
Tento biotop se vysvětluje tím, že houby Nemohou si samostatně zajistit všechny látky nezbytné pro existenci, jako to dělají například rostliny. Ale pro lidi je velmi snadné dostat produkty, kterých je nedostatek, přes kořeny stromů. houby.
Z čeho jsou vyrobeny? houby?
Sami houby, které jíme, se skládají ze stonku a čepice, proto se jim říká capped (toto je pouze jedna z odrůd, které na Zemi existují, houby).
Klobouk a stonek jsou plodnice houba. A jeho hlavní část je pod zemí a je tzv mycelium. Sběratel hub – jedná se o vazbu tenkých nití, které pronikají celou vrchní vrstvou půdy.
Sběratel hub, je ve skutečnosti velmi velký, může být velký jako celá místnost a vážit téměř stejně jako slon nebo hroch, ale my ho nevidíme – je pod zemí.
Ale vraťme se ke kloboukům. houby, protože nám umožňují rozlišovat houby od sebe. Klobouky houby velmi odlišné velikostí, barvou, tvarem a charakterem povrchu (husté, měkké, hladké, drsné, mastné atd.).
Typ a jméno člověk určuje podle klobouku houbaa už z nich poznáte, že je to jedlé houba nebo ne.
Jedlý houby jsou klasifikovány jako : hřiby medonosné, hřib, hřib, bílý houby atd. d.
Nejedlé – nebezpečné mezi houby patří muchovník, muchomůrka světlá, falešné houby medonosné aj.
nejedlé houbyjsou obvykle jedovaté. Jeden malý kousek jedovatého jídla houba může vést k lidské smrti. Měli by o tom vědět dospělí i děti! Nejznámější a nejvýraznější zástupce nebezpečných jedovatých houba je muchovník, a vaše miminko už to pravděpodobně vidělo na obrázcích v knížkách. Společně se svým dítětem se podívejte na obrázky jedovatých houby.
Řekněte jim, že se jich za žádných okolností nesmíte ani dotýkat rukama. Ale kromě toho houby, které se výrazně liší od jedlých zástupců houbové království, existují i jedovaté protějšky jedlých houby, například nepravé medové houby nebo lišky. A jsou také nebezpečné pro lidské zdraví.
Řekněte svému dítěti, kdo je potřebuje a proč houby :
– pro lidskou spotřebu. Houby jsou solenémarinované, smažené, vařené, používané jako náplň do koláčů a připravuje se mnoho chutných jídel.
– zvířata také konzumují houby na jídlo a dokonce je uskladnit na zimu. Zajímavé, ale pro člověka dokonce jedovaté houby, může být velmi užitečné pro zvířata. Například veverky dokonce jedí muchomůrky.
– pro stromy, byliny a květiny houby jsou opravdoví přátelé. V procesu života si vyměňují potřebné látky a pomáhají si růst. A je jedno, jestli je to jedlé houba nebo ne. Kupříkladu muchovník je nejlepším přítelem borovic, bříz, smrků a dalších rostlin.
– pro les obecně, houby jsou pro vás dobré, které pomáhají recyklovat zbytky rostlin, pařezy a spadlé větve. Houby – lesní řád.
Dejte dětem hádanky
Kdo roste v lese
A nohy. (Houba)
Blízko lesa na okraji,
Zdobení temného lesa,
Vyrostl tak barevný jako petržel,
Jedovatý. (Amanita)
Pokud se dostanu do košíku –
Budete mít zásobu na zimu.
Chutná mi moc dobře!
Uhodli jste to? Tento … (mléko).
Vedou přátelský kruhový tanec
Každý to hned pochopí:
Před ním … (lišky).
Sedí statečně na pařezu
Každý je snadno pozná:
Kdo by nevěděl o….(Opět?
Nejsem obyčejná muchomůrka, –
Ano, představ si mě takhle
Vše zahaleno tajemstvím! (smrtící čepice)
Rozhovor „Symbolem Vánoc je vánoční hvězda“ o poznání pro děti staršího předškolního věku Ráda bych se s kolegy podělila o informace, které lze o tak krásné květině sdělit starším dětem na Štědrý den.
“Jarní ráno.” Konverzace a výtvarná tvořivost dětí staršího předškolního věku Zima zlobí z dobrého důvodu Její čas uplynul Jaro klepe na okno a vyhání ho ze dvora. F. I. Tyutchev Integrace vzdělávacích oblastí. “Poznávací.
Konverzace “K čemu je voda?” pro děti základního předškolního věku Cíl: Podporovat u dětí pochopení významu vody na Zemi. Obsah programu: ukázat význam vody pro vše živé;.
Konverzace „Jak se slaví Nový rok v různých zemích“ pro děti staršího předškolního věku Hlavní vzdělávací aktivita „Kognitivní rozvoj“ Integrované vzdělávací oblasti: • „Kognitivní rozvoj“ • „Řeč.
Konverzace „Hudba v pohádce“ pro děti staršího předškolního věku Cílem je vytvořit u dětí psychickou pohodu ze setkání s pohádkou; Cíle: rozvíjet samostatné myšlení, emocionální vnímavost;
Konverzace „Naše armáda“ pro děti středního předškolního věku Cíle: Rozšířit u dětí chápání armády, vojenských složek a obránců vlasti. Seznamte děti s vojenskou technikou. Rozvíjet paměť,.
Konverzace „V říši rostlin léčivý stav“ pro děti staršího předškolního věku Dobrý den. Předkládám vaší pozornosti rozhovor, který lze využít jako součást vzdělávacích aktivit po.
Shrnutí lekce „Co víme o houbách“ pro děti 10–17 let se zdravotním postižením Cíl: Rozvinout u dětí znalosti o houbách a jejich druzích, hodnotě hub, jejich významu v přírodě a lidském životě. Cíle: 1. Rozvíjet.
Vzdělávací beseda pro předškolní děti „Krtek je bagr“ Už jste viděli bagr mezi cibulí a koprem? S černou pletí a knírkem žije pod zemí. Cíl: rozšířit znalosti dětí o krtkovi a jeho obrazu.
Prezentace pro děti staršího předškolního věku „Děti o Alexandru Sergejeviči Puškinovi“ Preambule na téma Tak další rok odjel z vozu Historie Jejího Veličenstva a opět jsme na prahu 6. června. Jsou věci (které nejsou věcmi.
Upevnit a zobecnit znalosti dětí o houbách; naučit se rozlišovat houby jedlé a nejedlé. Seznamte děti s rysy vzhledu a růstu hub. Dejte dětem představu o pravidlech sběru hub.
Rozvíjet pozorování, paměť, představivost, schopnost analýzy a vyvozování závěrů.
Rozvíjet ekologickou kulturu a schopnost správně se chovat v lese při sběru hub.
Metody a techniky:
Vizuální: obrázky hub na dané téma.
Slovní: konverzace, vyprávění, pokyny, hádání hádanek, „metoda pedagogického hodnocení“, připomenutí, čtení básně P. Sinyavského „Houbový elektrický vlak“.
Hraní: prstová hra „Houby“,
Praktické: sestavení modelu „Jak rostou houby“, hra „Sbírejte houby do košíku“.
Aktivace slovníku: jedlé, nejedlé houby; jedovaté, muchovník, hřib hřib, šafránové kloboučky, osikové houby, lišky; čepice, stonek, houbaři.
Obohacení: mycelium, muchomůrka.
Přípravné práce: prohlížení ilustrací, kreslení obrázků na téma „Houby“, kladení hádanek, zapamatování básní o houbách, učení prstových her.
Vybavení a materiály:
Figuríny a obrázky jedlých a nejedlých hub, mycelium. Košíky na sběr hub, písm.
Pedagog: Ukazuje košík, ve kterém děti objevují
– A o co jde, vy a já teď zjistíme, když uhodnete hádanku.
Kdo sedí na silné noze
Jsou u cesty hnědé listy?
Vstal klobouk vyrobený z trávy –
Pod kloboukem není žádná hlava.
– Kluci, o čem si dnes budeme povídat? O houbách je to tak. Víte, kdo to je? (odpovědi dětí). Proč dospělí i děti potřebují znalosti o těchto úžasných tvorech?
Děti: – Protože všichni rádi sbíráme houby a ty mohou být pro naše zdraví velmi nebezpečné.
Pedagog: Houby nejsou rostliny ani zvířata, proto se jim říká tajemná a úžasná stvoření. Na naší planetě roste mnoho, mnoho, asi 100 tisíc hub. Dají se najít všude. Kde si myslíš? (odpovědi dětí).
Pedagog: Houby lze nalézt: v půdě, ve vodě, na kamenech, na rostlinách, v domech, v lese a dokonce i v muzeích (děti si prohlížejí obrázky).
-Kde jsi je potkal?
Prstová hra “Houby”.
Na louce – tlustý muž.
(Pravá ruka je sevřená v pěst a zvednutá před ním.)
Hřib bílý – hřib.
(Dlaň levé ruky je pokryta pěstí pravé.)
A pod tím se trochu chvěje,
(Levá ruka zůstává, pravá ruka je odstraněna.)
Hlemýžď zvedl rohy.
(Ukazováček a prostředníček pravé ruky jsou zvednuté. Zbytek drží palec, rukou můžete mírně otáčet.)
Pedagog: – V lese jsou všechny druhy hub. Tyto houby jsou úžasné a krásné! Nebo spíše jejich plodnice. Poslouchejte zde.
Mnoho lidí si myslí, že houby rostou samy. Ale to není pravda. Houba je ukrytá v půdě. Skládá se z tenkých bílých větvících nití – mycelium (děti si mycelium prohlížejí na obrázku). Když má houba dostatek tepla, vláhy a živin, rostou na podhoubí plodnice. Houby nerostou samy.
Pedagog: – Mnoho lesních hub je velmi „přátelských“ k určitým stromům a keřům a obvykle se pod nimi usadí. Často houba bez stromu prostě nemůže existovat.
– Kluci, podívejte, kdo zná tuhle houbu? Jak se tomu říká? (bílý). Hřib obecný roste pouze v lese. Říká se mu také hřib, roste na pasekách, v jehličnatých lesích, u cest; nenajdete ji v divočině (prohlížejí falešnou houbu). Jeho čepice je masitá, elastická, světle šedá, ale může být i nažloutlá nebo hnědá. Spodní část čepice je jako houba – houbovitá, nažloutlé barvy s mírně nazelenalým nádechem. A samotná houba je na přelomu skutečně bílá.
– Jak se tyto houby jmenují? (žampiony – šafránové mléčné čepice). Šafránové mléčné čepice rostou pod borovicemi a smrky.
Znáte tyto krásky? No jasně, to jsou hřiby. Už jste uhodli, kde rostou?
Děti: – Přesně tak, pod osikou, proto tomu tak říkají.
Pedagog: – Poznali jste tuto úžasnou houbu? (houba – liška). Proč si myslíte, že se tomu tak říká? (odpovědi dětí). Je to tak, pro podobnost jeho barvy s barvou liščí srsti. (Podívejte se na houbu). Klobouk lišky se neodděluje od stonku, jako jiné houby, ale splývá s ním v jeden celek. Liška má vlastnost, která je pro houbaře velmi cenná. Kluci, možná víte který? (odpovědi dětí). Je to tak, nikdy nejsou červivé. Staré lišky vysychají nebo hnijí, ale jiný hmyz se v nich nikdy neusadí. Víš proč? (dětské úvahy). Vědci nemohou přijít na to, proč se to děje. Odpuzuje hmyz prostě jasná barva houby? Úžasné…
Děti: – Kluci, jaké znáte jedlé houby? (odpovědi dětí).
Tyto houby jsou velmi výživné a chutné. V našich lesích ale rostou i nejedlé, jedovaté houby.
Pedagog: – Děti, kdo ví jaké? (odpovědi dětí). Přesně tak, muchomůrka světlá a muchomůrka. Nejnebezpečnější z jedovatých hub je ale muchomůrka. Sněz to a zemřeš. (děti se dívají na potápku bledou na obrázku). Její klobouk je uprostřed jako koule a na okrajích je plochý, hedvábný a světle zelený. Noha je bílá, dlouhá, tenká, s prstencem nahoře a lemem na bázi. Roste v létě a na podzim, obvykle v listnatých lesích, méně často v jehličnatých.
– A tato houba je krásná, červená. Ale věřte mi, je nebezpečný.
Pedagog: – Muchomůrka je nejelegantnější houba. S ničím si to nespletete (zkoumají a popisují muchomůrku). Jeho klobouk je. jasně červený s bílými skvrnami a na noze je prsten jako minisukně. A víš ty co? Muchomůrka není tak jednoduchá houba. Mohou to lidé jíst?
Děti: – (ne, je jedovatý a nebezpečný). Mnoho obyvatel lesa se bez něj ale neobejde. Proč? (dětské úvahy).
Pedagog: – Kluci, které zvíře si myslíte, že může jíst muchomůrku? Je to tak, veverky je občas suší na zimu. A straky nepohrdnou ani muchovníky. A los je spolkne celé, někdy i několik najednou. Proč? (odpovědi dětí). Muchomůrky pro losy jsou lékem, který jim pomáhá zbavit se parazitů. A je to!
– Kluci, o jakých houbách jste se dnes učili? Které jsou jedlé a které jedovaté a nejedlé? (odpovědi dětí).
– Proč se muchomůrka jmenovala muchomůrka? (dříve se nálev z této houby vždy používal k hubení much a jiného hmyzu, proto dostal svůj název).
– Co mají společného muchomůrka a potápka bledá?
Děti: – Jsou to jedovaté, nejedlé houby.
Pedagog: – Co uděláš, když uvidíš muchovník v lese: projdeš kolem nebo ho srazíš nohou? Proč?
Děti: – Zvířata potřebují muchomůrku.
Pedagog: – Kluci, proč říkají, že je hřích sbírat malou a starou houbu? (malý musí dospět, ale starý se k jídlu nehodí – ať si na něm hodují obyvatelé lesa).
Pedagog: – Teď se podívejme, jestli znáte houby. (Dávání hádanek dětem).
Rostu v červené čepici pod štíhlou osikou, na míle daleko mě poznáte, jmenuji se . (hřib).
Poblíž lesa na kraji, zdobícího temný les, rostla pestřenka, jako petržel, jedovatá. (muchovník).
Na tlusté bílé noze je hnědá čepice. Jistě každý houbař sní o tom, že najde. (hřib).
Má nepopsatelný vzhled, míček na noze ho nezdobil. Nedotýkejte se této houby. Mějte na paměti, že je velmi jedovatý! Pozor, neberte ho z mýtiny! Říká se tomu. (muchomůrka bledá).
V lese rostou červené sestry. (lišky).
Pedagog: – Výborně! Hádanky byly vyřešeny. Nyní se zamyslete a řekněte mi, jak správně sbírat houby v lese? (odpovědi dětí).
Pro opravdového houbaře je vyrazit na houby radostným setkáním s lesem, seznámením s jeho krásami a tajemstvími. Každou houbu pečlivě nakrájí, obdivuje a pak už jen vloží do košíku. Na neznámé a nejedlé houby se nedotkne a nebude je klepat nohama. Les je potřebuje. Neobrací suché listí a mech a nerozhází je. Na pravého houbaře se les raduje jako na kamaráda a houbami pro něj nebude šetřit. Když jdete na houby, nezapomeňte na to.
– Doufám, že si pamatujete pravidla sběru hub a budete se snažit lesu neškodit.
Vyzývám děti, aby si zahrály hru „Sbírejte houby do košíku“.
Na podlaze jsou rozloženy různé houby: jedlé a nejedlé. V pozadí hraje hudba a děti sbírají houby do košíků. Na konci hry děti vysvětlí, proč sbíraly právě tyto houby.
Kontrolujeme, zda si děti správně pamatují jedlé houby. Zdůrazňuji, že se děti nedotýkaly nohama na nejedlé houby, protože by byly užitečné divokým zvířatům. Dětem děkuji za znalosti a chuť naučit se správně chovat v lese při sbírání hub.
