To jsou živé buňky. Cytoplazma se nachází ve stěnové vrstvě s četnými jádry, stejně jako velká vakuola s mléčnou šťávou. Skořápka laticiferů je vysoce elastická, skládá se převážně z vláken, nepodléhá lignifikaci, je v ní málo pórů a nejsou téměř znatelné.
Mléčná míza je mléčná tekutina, někdy jasně oranžová, žlutá nebo žlutohnědá.
Svým fyzikálním stavem je mléčná míza emulzí, neboť různé látky (terpeny – pryskyřice, kaučuk; alkaloidy, třísloviny, bílkoviny) se v buněčné míze hromadí ve formě hydrofobních kapiček.
Na základě jejich původu a struktury lze všechny laticifery rozdělit do dvou skupin: kloubové a nekloubové.
Segmentované neboli komplexní mléčné buňky vznikají z mnoha jednotlivých mléčných buněk, které v místech vzájemného kontaktu rozpouštějí své membrány a jejich protoplasty a vakuoly se spojují do jediného rozvětveného systému. Nacházejí se v máku, lobelovitých a zvonečků; Asteraceae (rody čekanky, salátu). Kloubové mléčnice mají nejčastěji anastomózy (klouby), ale mohou být i bez nich, jako u některých liliovitých.
Umístění segmentovaných mléčnic je různé, například u Hevea jsou soustředěny ve floému a v listech čekanky prostupují celým orgánem.
Nesegmentované nebo jednoduché lakticifery představují jednu obrovskou buňku, která po vzniku v embryu roste a šíří se do všech orgánů rostliny. Důležitým znakem této buňky je, že její intruzivní růst a jaderné dělení není doprovázeno tvorbou sept. Vznikají mnohojaderné buňky, které se neslučují do jednoho systému – syncytia. Někde se nevětví a zachovávají si víceméně válcovitý tvar (konopí, oleandr), jinde jsou vysoce rozvětvené a pronikají do všech orgánů (moruše, euforbie).
Související pojmy
Kořenový uzávěr (lat. calyptra, pilleorrhiza) je ochranný útvar rostoucí kořenové špičky. Slouží jako ochrana především před mechanickým poškozením. Jedná se o malý kuželovitý klobouk, obvykle asi 0,2 mm dlouhý, méně často (u vzdušných kořenů) až několik milimetrů, pokrývající jemné buňky apikálního meristému kořenového hrotu a část jeho růstové zóny.
Procambium (lat. procambium) je primární vaskulární (tj. vedoucí ke vzniku vodivých tkání) meristém. Skládá se z homogenních prosenchymálních tenkostěnných, slabě vakuolizovaných buněk, které se dále diferencují na prvky primárních vodivých tkání – primární floém a xylém.
Emergens (německy emergenz – vzhled, z lat. emergo – objevit se, vyjít) jsou zvláštní výrůstky na povrchu epidermis rostlin, na jejichž tvorbě se kromě pokožky podílejí i podložní buňky.
Cévní svazek je hlavním prvkem rostlinného převodního systému; skládá se z xylému a floému (u otevřených cévních svazků je i kambium).
Phellogen (z řeckého φελλος – korek a řeckého γεννητικός – generující), neboli korkové kambium je meristém, derivát trvalých pletiv, z něhož vzniká phelloderm a phellem (korek) – sekundární kožní tkáň. Nachází se ve stoncích, kořenech, hlízách a oddencích vytrvalých (méně často jednoletých) rostlin.
Odkazy v literatuře
SKVĚLÉ, několik druhů hub (pravá mléčná houba, černá, žlutá, zlatožlutá atd.) rodu Miltaceae. Distribuováno v Eurasii; v Rusku – v evropské části a na západní Sibiři. Klobouk je masitý, věkem se stává široce nálevkovitý, s podvinutým nadýchaným nebo plstnatým okrajem, prům. 5-20 cm Barva klobouku a tlustého, krátkého stonku se mění od žlutavé nebo zelenobílé (u žampionu mléčného) po zelenočerné (u žampionu černého). Dužnina je hustá, při přetržení se uvolňuje hořící mléčná šťáva, která na vzduchu žloutne. Destičky přirůstají k noze a podél ní mírně klesají. Mléčné houby rostou v březových nebo borovo-břízových lesích od července do září. Tvoří mykorhizu s jehličnatými a listnatými stromy. Konzumují se pouze ve slané formě.
SKVĚLÉ, několik druhů hub (pravá mléčná houba, černá, žlutá, zlatožlutá atd.) rodu Miltaceae. Distribuováno v Eurasii; v Rusku – v evropské části a na západní Sibiři. Klobouk je masitý, věkem se stává široce nálevkovitý, s podvinutým nadýchaným nebo plstnatým okrajem, prům. 5-20 cm Barva klobouku a tlustého, krátkého stonku se mění od žlutavé nebo zelenobílé (u žampionu mléčného) po zelenočerné (u žampionu černého). Dužnina je hustá, při přetržení se uvolňuje hořící mléčná šťáva, která na vzduchu žloutne. Destičky přirůstají k noze a podél ní mírně klesají. Mléčné houby rostou v březových nebo borovo-břízových lesích od července do září. Tvoří mykorhizu s jehličnatými a listnatými stromy. Konzumují se pouze ve slané formě.
Související pojmy (pokračování)
Brood pupen – u kvetoucích rostlin a kapradin – specializované pupeny, které padají z dospělé rostliny a dávají vzniknout novým rostlinám.
Nucellus (z latinského nucella, „ořech“) je centrálně umístěná část vajíčka rostlin, podobný orgán u kapradin se nazývá megasporangium. Následkem oplození je nucellus obvykle zničen; zbytek jádra uchovaný ve zralých semenech se nazývá perisperm.
Kudrnatost listu, deformace listu je příznakem řady infekčních chorob rostlin, projevující se jako změna tvaru listové čepele, patologický růst jejích pletiv, často doprovázený změnou barvy listu. Kadeřavost se vyskytuje jako jediný symptom nebo jako součást složitější symptomatologie při napadení houbami z řádu Taphrinales, obvykle zástupci rodu Taphrina, méně často čeledi Protomycetaceae; Onemocnění může být i virové.
Uzlíky jsou malé ztluštěniny na kořenech mnoha rostlin (především luštěnin), které obsahují symbiotické bakterie fixující dusík. U luštěnin jsou to rhizobia – bakterie rodu Rhizobium.
Sítové trubice, mřížkové trubice, sítové nádoby (lat. tuboli cribrosi) jsou vodivé prvky v tělech vyšších rostlin, vedoucí cukr a plastické živiny, vyvinuté především v lýkové části cévně vláknitého svazku. Jejich hlavní funkcí je transport sacharidů – například z listů do plodů a kořenů. Byly objeveny a pojmenovány německým biologem a lesním průzkumníkem Theodorem Hartigem v roce 1837.
Prothallium (také prothallium) je pohlavní generace (gametofyt), střídající se s nepohlavní generací (sporofyt) v životním cyklu kapradin, přesliček a mechů.
Bifora radiata, nebo Double radiant (lat. Bifora) je druh jednoletých bylin z rodu Bifora z čeledi Apiaceae.
Collenchyma (starořecky κόλλᾰ – lepidlo) je jednou z primárních mechanických tkání rostlin, která se nachází v primární kůře stonků a listů, především u dvouděložných rostlin. Mechanická funkce kollenchymu je založena na osmotických jevech.
Protonema neboli předrůst (lat. protonema, množné číslo protonemata) je spolu s gametofytem a sporofytem jednou z životních forem rostlin v oddělení mechorostů.
Embryo vak (angl. female gametophyte, embryo vak) je samičí gametofyt, pohlavní generace krytosemenných rostlin.
Kůra neboli rhytidoma (lat. rhytidoma) je vnější část kůry vytrvalých výhonků a kořenů, sestává z odumřelých oblastí primární kůry a sekundárního floému. Tyto dvě tkáně jsou odděleny peridermy tvořenými opakovaně uloženými helogeny. Obvodové vrstvy kůry opadávají a stará vrstva helogenu odumírá. Místo toho se nová vrstva položí dále od středu, a tak se vytvoří několik peridermů. Smrt tkání umístěných mezi peridermy je způsobena nepropustností pro plyny a vodu.
Květiny opylované větrem – Existují rostliny entomofilní (opylované hmyzem) a rostliny anemofilní (opylované větrem).
Endoderm (z řeckého ένδον „uvnitř“ + δερμα „kůže“) je vnitřní jednořadá vrstva těsně nahromaděných buněk primární kůry přiléhající k centrálnímu válci osových orgánů vyšších rostlin.
Phyllocladia (z řeckého φύλλων – list a κλάδος – větev, výhonek) jsou upravené výhonky rostlin, ve kterých stonky získávají listovitý tvar a plní funkci fotosyntézy a listy jsou redukovány a reprezentovány šupinami umístěnými podél okrajů. nebo na povrchu phyllocladia. V paždí těchto šupinovitých listů se vyvíjejí květenství nebo jednotlivé květy. Někteří rostlinní morfologové řadí mezi fylokladie pouze ploché listovité výhonky, které rychle dokončí svůj růst, zatímco ty, které rostou po dlouhou dobu, se nazývají fylokladie.
Konopí (lat. Cannabaceae) je čeleď dvouděložných rostlin z řádu Rosaceae. Dříve byla čeleď zahrnuta do řádu Urticales.
Glochidia (z řečtiny – „glochis“ – hrot šípu, trn) je velmi ostrý a tvrdý, jehlovitý, často průhledný hřbet kaktusů Pereskia a opuncie.
Tráva polní (lat. Thláspi arvénse) je jednoletá bylina, druh rodu Thlaspi z čeledi Brassicaceae.
Ostropestřec (lat. Sónchus ásper) je obvykle jednoletá bylina, druh rodu Ostropestřec z čeledi Compositae.
Hesperidium neboli pomeranč (lat. hesperidium) je bobulovité ovoce charakteristické pro rostliny podčeledi pomerančovníku. Toto jméno označovalo zlaté ovoce ze zahrad Hesperidek.
Větrné opylování neboli anemofilie (z řeckého ανεμος – vítr, φιλια – láska, přátelství) je přenos pylu z jedné rostliny na druhou pomocí větru, což je druh křížového opylení.
Heliotropismus (starořecky ἡλιοτροπίους – doslova: „otáčení sluncem“ ze starořeckého ἥλιος – „slunce“ + starořecký τροπή – „otočení“) je schopnost rostlin zaujmout určitou polohu pod vlivem slunečního záření.
Alocasia odora (lat. Alocasia odora) je vytrvalá stálezelená bylina, druh rodu Alocasia z čeledi Araceae.
Diaspora (řec. διασπορά – rozptyl, rozptyl) – v botanice: část rostliny různé morfologické povahy (výtrus, semeno, plod, hlíza atd.), přirozeně oddělená od mateřského organismu a sloužící k rozmnožování a šíření.
Dvojitost květu je strukturální znak květů spojený se zvýšením počtu okvětních lístků (skutečná dvojitost) nebo změnou tvaru a velikosti koruny květů shromážděných v květenství (nepravá dvojitost).
Šťovík špenátový (lat. Rúmex patiéntia) je vytrvalá bylina; typový druh rodu Sorrel z čeledi pohankovitých (Polygonaceae).
Resupination – (twisting, twisting) (anglicky resupination) – botanický termín odvozený z (lat. supinare) znamená “otočení kolem vodorovné osy”, “převrácení”, “převrácení” např. otočení ruky dlaní nahoru.
Dýně (lat. pepo, peponium) je rostlinné ovoce charakteristické pro zástupce čeledi Cucurbitaceae (včetně dýně, vodního melounu, melounu).
Centaury (lat. Centáurium erythraéa) je bylina; druh rodu Centaury (Centaurium) z čeledi hořcovité (Gentianaceae).
Alocasia cucullata (lat. Alocasia cucullata) je vytrvalá stálezelená bylina, druh rodu Alocasia z čeledi Araceae, typový druh rodu.
Vláknitý kořenový systém je kořenový systém reprezentovaný převážně adventivními kořeny, ve kterých není rozlišován hlavní kořen.
Pneumatofory (neboli pneumatofory) jsou nadzemní, vzhůru rostoucí dýchací kořeny některých dřevin, vyvíjející se z podzemních kořenů nebo oddenků. Jejich hlavní funkcí je zásobování kyslíkem podzemní části rostlin rostoucích v bažinaté půdě a v přílivové zóně mořských pobřeží. Možnost přívodu vzduchu do podzemních částí zajišťuje jejich anatomická stavba – tenká kůra, četné lenticely, dobře vyvinutý systém vzduchonosných mezibuněčných prostor – aerenchym.
Jahodník orientální (lat. Fragária orientális) je druh rostlin z rodu jahodník z čeledi růžovitých (Rosaceae).
Vrba kopinatá (lat. Sálix hastáta) je druh kvetoucích rostlin z rodu vrba (Salix) z čeledi vrbovité (Salicaceae).
Čajky (lat. Dipsacoideae) jsou podčeleď dvouděložných rostlin, součást čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae).
Sophora nažloutlá nebo Sophora nažloutlá nebo Sophora úzkolistá (lat. Sophóra favéscens) je bylina, druh rodu Sophora (Sophora) z čeledi bobovité (Fabaceae).
Netýkavka (lat. Impatiens) je rod kvetoucích rostlin z čeledi Balsaminaceae. Rod zahrnuje asi 500 druhů, široce rozšířených na severní polokouli a v tropech.
Petrův kříž neboli stříbřitá rybka nebo číhající tráva nebo královská tráva (lat. Lathraéa) je rod rostlin z čeledi metlovitých (dříve řazených do čeledi Norichnikovů).
Plumbago, nebo Plumbago (lat. Plumbágo) je malý rod kvetoucích rostlin z čeledi Plumbaginaceae. Zástupci rodu divoce rostou především v tropech.
Mochna přímá (lat. Potentilla récta) je vytrvalá bylina, druh rodu Potentilla (Potentilla) z čeledi Rosaceae.
Muchomůrka panteří (lat. Amanita pantherina) je houba rodu Amanita (lat. Amanita) z čeledi muchomůrkovití (lat. Amanitaceae).
Cleistothecium (lat. cleistothecium – ze starořeckého κλειστός, „uzamčený“ a starořecký θεκίων, „krabice“) je uzavřený typ ascoma (plodnice), charakteristický pro plektomycety, Eurocyaceae a padlí.
Chernogolovka (lat. Prunella) je rod bylin z čeledi Lamiaceae, zahrnující více než 10 druhů.
Třezalka tečkovaná (lat. Hypericum attenuatum) je vytrvalá bylina, druh z rodu třezalka tečkovaná (Hypericum) z čeledi třezalkovité (Hypericaceae).
Morel, nebo Morchellaceae (lat. Morchellaceae) – čeleď askomycetových hub z řádu Petsitsy. Obvykle se objevují brzy na jaře, v lesích, zahradách a parcích.
Mléko bahenní (lat. Euphórbia palustris) je bylinná vytrvalá rostlina z rodu Euphorbia z čeledi Euphorbiaceae.
Mléčné trubičky (mléčné trubičky) – jednobuněčné nebo mnohobuněčné struktury, ze kterého při poškození rostlinných orgánů vytéká obsah – mléčná šťáva ve formě bezbarvé, průhledné (jako moruše), bílé (jako pampeliška, fíkus), žluté (jako celandine) a dokonce i červené tekutiny.
Mléčné rostliny byly identifikovány u 12500 XNUMX druhů kvetoucích rostlin. Rozlišovat nesegmentované a článkované laticifery.
а) Nečlánkovaní laktici jednobuněčný. Jejich vývoj byl nejlépe prozkoumán u mléčnice, u které se objevují v zárodku ve formě jedné nebo více buněk, které rostou, větví se, pronikají téměř do všech částí zárodku, kromě růstového kužele. Jak se mezibuněčný prostor vyvíjí, jeho jádro se dělí a lakticifer se stává vícejaderným. Vzniklé mléčnice mléčnice mají mírně zesílené membrány, bohaté na pektinové látky, mají málo pórů a jsou spojeny s okolními buňkami parenchymu plasmodesmaty. Dojnice jsou lokalizovány v různých částech dospělých rostlin: v primární kůře, jádře, primárním floému, ze kterého jejich větve pronikají do sekundárního floému.
Rýže. 7. Kloubové laktifikátory kořene pampelišky (Taraxacum officinale) v podélném řezu: 1 – latex, 2 – parenchym kůry.
) Kloubové laktičky (obr. 7) se skládají z několik tubulárních buněk spojených do jednořadých šňůr. Terminální stěny buněk jsou částečně nebo úplně zničeny, jako při tvorbě xylémových cév nebo segmentů sítových trubek. Proto se laktifikátoři tohoto typu nazývají mléčné trubice nebo cévy.
Segmentované laticifery mohou být od sebe více či méně izolované, jako u cibule, nebo propojené žilkami do komplexních síťových struktur, jako u zástupců čeledi. Compositae. Kloubové mléčnice, stejně jako nečlánkované, jsou vícejaderné, ale nejde o důsledek dělení jader, ale spojení protoplastů, které tvoří jejich buňky. Proto se nazývají segmentovaní laktici syncytia (z řeckého syn – spolu a cytos – buňka). Tímto termínem se označují mnohojaderné útvary, které vznikají v důsledku zániku membrán a fúze protoplastů původně izolovaných buněk.
Mléčné rostliny se nacházejí v různých orgánech: v Asteraceae je jich mnoho v kořenech a stoncích, v máku – v listech a tobolkách.
Mléčná šťáva se nazývá latex. Jedná se o emulzi, jejíž ve vodě nerozpustnou část tvoří kaučuk, gutaperča, polyterpeny a ve vodě rozpustnou část – některé organické kyseliny, cukry, třísloviny, alkaloidy a další látky. Škrobová zrna a krystaly šťavelanu vápenatého se často nacházejí v laticiferech.
Zvláštní význam má buněčná šťáva z máku na spaní, která slouží jako zdroj omamných látek a mnoha dalších léků. Velkou hodnotu má mléčná šťáva Hevea, obsahující 40-45% kaučuku.
Rýže. 8. Lysigenní nádoba pomeranče: 1 – dutina nádoby, 2 – buňky tvořící stěny nádoby
Podle původu se místa sekrece dělí na schizogenní a lysogenní:
) schizogenní nádoby jsou tvořeny sekrece nebo hromadění exkrementů в mezibuněčný prostor, nakonec se promění v nádobu na sekrety (obsahující hlen a méně často éterické oleje a pryskyřice);
b) lysogenní nádoby jsou vytvořeny hromaděním exkrementů v klecích, jejich smrt, rozpuštění membrán těchto buněk (obsažených v oplodí citrusových plodů) (obr. 8).
2. Pryskyřičné průchody (obr. 9) jsou přítomny v kůře (jedle), kmenovém dřevě a jehličí (borovice, smrk) a rozprostírají se v podélném a příčném (radiálním) směru. Oni reprezentují kanálky schizogenního původu, vystlané živými buňkami, které vylučují balzám do lumen kanálu.
Balzámy jsou tekuté a jsou to směsi pryskyřic s éterickými oleji. Balzámy tvrdnou na vzduchu, částečně se odpařují a mění se v pryskyřice. Balzámy voní.
Rýže. 9. Pryskyřičný kanálek (schizogenní schránka) ostnatého smrku: 1 – dutina schránky, 2 – epiteliální buňky (buňky výstelky), 3 – mechanické tkáně obklopující schránku
Pryskyřice nemají žádný zápach (někdy pryskyřice voní po esenciálním oleji, který se ještě neodpařil). Příkladem balzámu je oleoresin, který se hromadí v pryskyřičných průchodech kmenů jehličnatých stromů. Pro rostliny mají balzámy a pryskyřice biologický význam: hojí rány rostlin a chrání je před parazitickými bakteriemi a plísněmi. V lékařství se balzámy odedávna používaly k léčbě ran jako antiseptika. Syntetický kafr se vyrábí z jedlového balzámu. Terpentýn a kalafuna se extrahují z borovicové pryskyřice.
